V sobotu třináctého února jsme se probudili do dešťového dne. Náladu si však nenechal nikdo zkazit, vždyť Ostatky jsou jednou za rok a rozloučit se s basou je pro každého řádného občana přímo povinností.

Průvod po dědině byl tradičně zahájen v jedenáct hodin, kdy se od kulturního domu vydaly obejít všechny domy masky s dechovou hudbou Nenkovjáci. I když se stále dokola řeší problém úpadku tradic a malé návštěvnosti kulturních akcí, nutno říci, že účast mladých v průvodu obcí byla mile překvapující. Vždyť pozvat obyvatele Lovčic na večerní pochovávání basy přišlo téměř dvacet masek! Klobouk dolů. Je vidět, že přizvat k této kdysi ryze mužské záležitosti i ženy byl dobrý Habřékův tah.

Večer byl letos poněkud jiný. Na kulturním domě totiž ještě před zahájením zábavy proběhlo setkání původního souboru Lovečan, jehož tehdejší členové se rozprchli minimálně po všech koutech jižní Moravy. (Neuvědomuji si teď, jestli se někdo přestěhoval i dál, ale budiž mi to odpuštěno.) Když v osm hodin začala hrát hudba, byl sál z poloviny plný, neboť většina Lovečanů se rozhodla pobyt na kulturním domě protáhnout co nejdéle. Mohli jsme tedy spokojeně pohlédnout z balkónu do sálu s obsazenými stoly a plným tanečním parketem.

Večer se poklidně ubíral k půlnoci. Tradičně všechno dění na sále utne smuteční pochod a pohřební průvod, jehož úkolem je důstojně doprovodit právě zesnulou basu do „Žégruta“, kde čeká do Velikonoc na Vzkříšení. Kdo se tentokrát těšil na tradiční libou vůni kadidla, byl notně zklamán, neboť z kadidelnice se linul puch jak z ropuch, tak to dopadá, když nakupujete v supermarketu. Smutečních hostů bylo požehnaně, jen jim občas chyběl ten správný ostatkový šmrnc, asi byli ztrátou basy opravdu zaskočeni. Byli to však samí mladí truchliči a truchlice, takže jejich kvality jistě ještě poznáme. (Když jsme u těch mladých, je třeba vzpomenout, že se aktivně podíleli na přípravné i úklidové fázi akce, což nebývá úplně běžná záležitost, nicméně odteď by to tak mohlo být.)

Průvod se odebral ze sálu a nastalo tradiční válení dyní, které bylo později vystřídáno smetákovou a šátečkovou. Všichni na parketě si snad přišli na své, ostatní přihlížející se očividně bavili také.

Ostatky tak můžeme s klidným svědomím zařadit mezi velmi povedené akce. Děkujeme přítomným, bez nich by se totiž tak kvalitní zábava neodehrála. Přejme si jen, aby si za rok zase na chudáka nebožku basu opět všichni vzpomněli.

FOTOGRAFIE Z OSTATKŮ A SETKÁNÍ SOUBORU LOVEČAN

Průvod po obci

Setkání souboru Lovečan

Pochovávání basy