V sobotu 17. 2. v 11 hodin se sešli před kulturním domem v Lovčicích všichni ti, kteří se rozhodli zvát místní obyvatele na večerní ostatkovou zábavu s tradičním pochováváním basy a válením „dyní“.
Průvod jako obvykle zahajovali muzikanti, letos jsme se mohli setkat s méně početnou „ostatkovou“ setavou složenou z harmoniky, bubnu a dvou trumpet. O hudbu se postarali Vlkošáci. Samozřejmě veselý průvod doplňovala skupina maškar. Mezi maskami jsme spatřili např. vojáky, strašáky do zelí, mouchu, pavouka, motýla, ducha, Araba, doktora a čarodějnici. Nesmíme zapomenout na skvělou dvojici dědka a babky, kteří svým výkonem zbrzdili spoustu automobilů a pobavili množství svých spoluobčanů. Z jejich hereckého vystoupení jsme byli všichni mile překvapeni a hlavně skvěle rozveseleni.
Nutno říci, že letošní průvod obcí byl jiný než ty dřívější. Pod některými maskami se totiž skrývaly dívky. Již několik let můžeme všichni pozorovat postupný úpadek této tradiční akce. Čím dál tím snižující se počet maškar přinutil Habřéčky k aktivitě. Rozhodly se doplnit řady maškar, a podpořit tak pomalu zanikající tradici.
Večer se zájemci o zábavu sešli na kulturním domě, kde na ně již čekala plná sestava Vlkošáků ve vhodném smutečním oblečení. Všichni se dobře bavili a napjatě čekali na vyvrcholení večera, na pochovávání basy. Účast na tomto aktu totiž přislíbili občané, kteří mají s basou své letité zkušenosti. Smuteční průvod vyšel tentokrát z hlavního vchodu na sál. Rolí farářů se ujali paní Vlasta Karberová a pan Rudolf Šprta, kostelíka sehrál pan Vladimír Jetelina starší, ministrantem se stal pan Jan Boháček a Adolf Konečný. Do příprav se zapojila i paní Růžena Foukalová. Postavy plaček vytvořili mladí Habřéci a Habřéčky. Dlužno dodat, že nebýt pana Prygla, který zajistil lopatku žhavého uhlí, musel by se průvod obejít bez tradičně vonícího kadidla. O co později kostelník se svým pomocníkem do průvodu přišli, o to víc je pak oba bylo na sále vidět. Basa byla nesena s velkou důstojností, průvod se několikrát prošel dokola sálem, nakonec tradičně stanul pod podiem, kde došlo k samotnému aktu pochování basy. Mírná nervozita obou farářů způsobila počáteční problémy v domluvě. Dlouholeté zkušenosti a profesionální přístup obou knězů byly nakonec zúročeny, a tak jsme mohli pukat smíchy při jednotlivých přímluvách i při neplánovaných debatách obou aktérů. Nakonec jsme si společně zapěli píseň Dej si ještě jednu. Nikdo si ani neuvědomil, že jsme zapomněli basu pochovat do „Žégruta“. I tak doufáme, že bude mít svůj klid a odpočine si od starého basisty, který ji podle promluvy faráře utýral.
Po odnesení basy bylo vyhlášeno tradiční válení „dyní“, které s sebou přináší chvilkovou zábavu při válení po zemi a dlouhodobé vzpomínky v podobě modřin všude po těle. Je pravda, že Habřéci jsou tvrdí, jako jedna z mála vesnic si tuto tradici v neupravené podobě zachovala dodnes. Někteří se při tomto „sóle“ vyhýbají parketu, jiným nastává pravá zábava a ze sálu prakticky neodcházejí, prostě každý si přijde na své.
Návštěvníků bylo kolem 150, ti všichni se rozhodli strávit večer zase trochu jinak. Jeden z účastníků prohlásil, že v televizi nic zajímavého nevysílali, a tak přišel. Děkujeme i za takový přístup. I zastupitelstvo obce mělo tentokrát početnější zastoupení, přišli totiž z devíti hned čtyři, jen tak dál. Podle ohlasů z ostatkového večera můžeme říci, že se akce povedla. Pamětníci dokonce vzpomínali, kdy naposled se pochovávání basy tak zdařilo.
Celkově můžeme být spokojeni, jako pořadatelé i jako účastníci. K dokonalosti celému večeru asi něco málo chybělo, ale zklamaný nemohl být nikdo. Ti, kteří si vybrali zábavu v obecním kruhu, jistě nelitovali. A ti, které více baví nadávat na ostatní než se sami bavit, mají i tentokrát smůlu. Nás to stejně neodradí a oni si kazí svou vlastní náladu.
Každý dělá, co umí, někteří dělají, co je baví, a další se snaží zabavit ostatní. Všichni jsou se sebou víceméně spokojeni. Zbývá ještě malé procento těch, co nic nedělají a navíc nejsou spokojeni sami se sebou ani s druhými. Doufejme, že členů poslední skupiny po sobotní zábavě ubylo.
Děkujeme za účast, dokázali jste, že se bavit opravdu umíte.
Jen tak dál!