Na jaře roku 1982 projevila skupina mládeže přání založit národopisný soubor. Po odborné konzultaci s Prof. Z. Jelínkovou a zařazení do etnologické oblasti Hanáckého Slovácka jsme krůček po krůčku – z některých členů doslova – nastudovali figurální tance, jediné dochované dědictví minulosti. Z Lovčic je autentický jediný tanec – Lovecká polka – jinak všechno včetně krojů zaniklo.

Bylo třeba soubor obléci. Pokusili jsme se vzkřísit a obnovit kroj zdejší. Do Lovčic se totiž počátkem 20. století přistěhovala nová švadlena, která šila kroj tzv. městský, ovlivněný módou bidermayeru. A tím byl zdejší kroj zapomenut. Posbírali jsme části uchované v rodinách. Největší pomoc však poskytly paní učitelka Konečná, která kdysi posbírala kousky krojů, a stařenka Konečná (Baťová), která měla staré fotografie, ale hlavně vzpomínky na to, co se nosilo v době jejího dětství. Tyto podklady prohlédla Dr. Ludvíková z Etnografického muzea v Brně a po důkladném prostudování určila části kroje všedního i svátečního. Musela se však vracet až do 80. let 19. století, a proto jsme byli velmi přísně omezeni při volbě látek a hlavně barevně při zdobení. Přes všechny tyto potíže se sháněním potřebných materiálů se podařilo pořídit šest párů svátečních a šest párů všedních krojů jen díky ochotě zdejších švadlen, ale také díky finanční dotaci z okresu a Osvětové besedy při MNV. Někteří členové souboru si pořídili kroj vlastní, a tak byl oblečen stylově čistě celý náš soubor.

Vystupovalo se na místních slavnostech, hodech, plesech, pozdeji takév Krumvíři na slavnostech „Kraj beze stínu“, na „Slováckém roce“ v Kyjově, a dokonce ve Strážnici, poprvé na náměstí s pásmem figurálních tanců včetně chlapeckých her, které měly vždy velký úspěch. Se souborem ze Ždánic jsme se dostali do hlavního programu a později v areálu „Zahrádka“ jsme účinkovali s dějovým pásmem „Šlahačka“.

Soubor získal sympatie nejen stejností, ale strhával publikum mladistvým elánem a chutí tancovat. Nacvičili jsme také Českou a Moravskou besedu, s nimiž se jezdilo po krojovaných plesech, a ještě Hanáckou a Slováckou, kterou soubor uvedl na hřišti za doprovodu ženského sboru. Doprovázela nás zdejší dechovka „Lesanka“, dříve nazývaná „plechová muzika“, typická pro zdejší oblast. Po ukončení její činnosti se stala naší kmenovou kapelou „Dambořanka“.

V 90. letech bohužel pro nezájem mládeže, ale i třicátníků, kteří jsou v souborech jejich hnací silou, musel soubor Lovečan svoji činnost ukončit.