Akce 2009 - Májová veselice Ždánice 2009
Před dvěma lety byl založen nový folklórní festival nazvaný Májová veselice. Prvního ročníku se zúčastnili i soubory Habřéci a Lovečánek z Lovčic. Malé děti tehdy jely autobusem, velcí Habřéci se přes kopec do sousedních Ždánic pustili pěšky. Stejně tak tomu bylo i dva roky na to, tedy letos. Májová veselice se koná jednou za dva roky ve Ždánicích. Devátého května se tedy do pomyslného centra Ždánicka sjeli krojovaní z okolí, aby oslavili lidové tradice nejen zpěvem a tancem.
Stejně jako při prvním ročníku i tento rok se všichni sešli U Zvonice, kde se nazdobila máj, zazpívalo se a zatancovalo. Navíc byl pro letošní ročník připraven první program už zde. Jednotlivé vesnice, a tedy i soubory, měly možnost prezentovat samy sebe. Základní požadavek pánů organizátorů byl, aby vše proběhlo s nadsázkou a patřičnou dávkou humoru. Obce k původnímu zadání však přistoupily velmi různorodě. Dovolím si zhodnotit, že nejvíc se přání přiblížili Habřéci s Lovečánkem, kteří si dohromady připravili pásmo složené z mluveného slova a písní s pozměněnými texty. Pro ty, kdo se akce nezúčastnili, mohu nastínit vystoupení takto: Na lavičce se sejdou dědek s babkou a lamentují na vše, na co si právě vzpomenou. Habřéci na jejich rozhořčení reagují písní vtipně upravenou tak, aby v podstatě potvrdili slova starších spoluobčanů. Když si však staroušci vzpomenou i na ty nejmenší a bědují, že není jasné, co z nich vyroste, nastoupí děti z Lovečánku a předvedou, že ony tedy opravdu zpívat a tancovat umějí. Scénka končí optimisticky, děda s bábou musí uznat, že svět není tak zkažený a že se asi neřítí do záhuby, tak jak si mysleli na začátku.
Nutno říci, že se publikum při lovčickém vystoupení nasmálo asi nejvíc. Tím samozřejmě neshazuji ostatní soubory, jen je mi líto, že nedokázaly dodržet zadanou linii a vystupovaly někdy až příliš vážně a upjatě. Ten, kdo pak nebyl zasvěcen do zákulisních jednání, mohl dojít k závěru, že se mládež z Lovčic ukázala v nepěkném světle. Jako jediní si totiž udělali legraci sami ze sebe, což ale mohlo v celkovém obrázku všech vystoupení působit jako zbytečná provokace a nerozvážný posměch čemukoliv.
Po asi dvouhodinovém pásmu, kde se jednotlivé obce prezentovaly, se začali krojovaní srocovat do zástupu, aby mohli ve společném průvodu přejít k dalšímu místu konání, tentokrát u kulturního domu. Zde si soubory, hlavně ty starší, zazpívaly a chlapi ze Ždánic za pomoci všech ochotných dobrovolníků postavili máj. Celý akt byl doprovázen zpěvem, hudbou i tancem. Nechybělo samozřejmě ani dobré vínko, skvělá nálada a úsměv na tvářích krojovaných i těch, kteří se přišli jen tak podívat.
Mezitím se na dalším dějišti veselice připravovaly soubory na vystoupení v hlavním programu. V zámeckém parku se tedy ještě pilovalo a dolaďovalo, co se dalo. Děti byly ukázněné, i když to pro ně muselo být opravdu náročné. Ve čtyři hodiny odpoledne se hlavní program rozjel na ostro. Zajímavostí celého vystoupení bylo, že se jednotlivé soubory na pódiu různě střídaly. Základním vodítkem vystoupení bylo téma vojny a vojenství a výstupy souborů se prolínaly podle toho, co který soubor nacvičil. Všichni účinkující tak museli být v pozoru po celou dobu, protože se na jeviště několikrát vraceli. Podívaná to byla náramná, střídali se malí s velkými, děti s dospělými a všichni vlastně předváděli totéž. Zpívali o vojně, o lásce a o trápení, které nastane, když vojna lásku přeruší. Odpoledne ve společnosti všech souborů krásně uběhlo, hlavní program trval asi do šesti hodin a únava, tréma i sluníčko se podepsali na všech účinkujících. Proto si myslím, že zvlášť těm nejmenším patří skutečný obdiv za to, že vše skvěle zvládli. Organizátorům, účinkujícím, souborům i návštěvníkům patří dík za to, že akce proběhla. Bez všech zmíněných by to nestálo za to. Myslím, že už teď se můžeme těšit na další ročník za dva roky.
