Mezi tradiční akce slováckého souboru Habřéci patří i pořádání hodových slavností, které připadají na třetí neděli v říjnu.

I když se v obci objevilo několik zvěstí o tom, že hody letos nebudou, protože nemá kdo stárkovat, nejsou organizátoři atd., rozhodli se i tentokrát Habřéci hody uskutečnit. Vlastně nikdo ze souboru nepochyboval o tom, že hody proběhnou, malinký problém byl jenom se stárkovskými páry, ale to už je zdejší tradice, na kterou jsou otrlí organizátoři zvyklí. Nutno však říci, že se tento rok o stárcích a stárkách rozhodovalo takříkajíc na poslední chvíli, nakonec se ale vše zdařilo a dlouhá jednání na toto téma přinesla své plody.

O stárkujících bylo rozhodnuto, zbývalo jen zvládnout spoustu organizačních záležitostí kolem. Nejdůležitější pro samotný akt hodů je příprava výzdoby na kulturním domě i na domech stárkujících, případně strategicky důležitých bodech obce, jako jsou obecní úřad, hospoda a bar. Neméně důležitou součástí je obstarání vína, kapely, prodávajících atd. Vše Habřéci zvládli celkem bez komplikací, nepočítaje problém s technicko – materiálním vybavením. (Věděli jste, jak obtížně se shání vhodný drátek na vyhotovení růží z krepového papíru?) Při přípravě takové akce je také velmi důležité mít prostor, v němž všechnu výzdobu vyhotovíte. Protože soubor nemá vlastní prostory, kde by vše potřebné soustřeďoval, občas se stane, že smluvená schůzka musí být narychlo zrušena či přesunuta do náhradních prostor, takže se zbytečně komplikuje celá přípravná fáze. Díky ochotě všech zúčastněných se nám však zatím vždy podařilo naplánované akce uskutečnit i přes výše zmíněné komplikace.

V pátek 19. října bylo vše připraveno k zahájení hodového veselí. Nazdobené věnce jsme v klidu a bez nehod pověsili na patřičná místa a šli jsme se vyspat na náročný hodový víkend. Sychravé počasí a nízká teplota nás všechny nemile uvítaly do sobotního rána 20. října. Nicméně i tak musela krojovaná chasa vyrazit za svým posláním, byl čas zvaní na hody. Drsné podmínky a nelehký úkol přispěly nemalou měrou k tomu, aby se chlapci na cestě posilňovali možná trochu více, než je zdrávo. Nikdo neumrzl, ale ne všichni dorazili na večerní krojovanou zábavu, na níž pan starosta spolu s radními oficiálně zahájili hody v Lovčicích a hlavnímu stárkovskému páru předali hodové právo, takže mohlo začít pravé hodování. Sobotní večer proběhl v přátelské atmosféře bez žádných závažných událostí. Úctyhodná návštěvnost dává tušit, že se akce skutečně povedla dobře naplánovat a návštěvníci spokojeně prožili celý večer. Tradiční součástí hodové soboty je i srdíčkové sólo, jehož průběh byl malinko ztížen stavem a náladou některých krojovaných. Přesto si ho všichni užili, zvláště ti, kteří se rozhodli vyhrát nevyhlašovanou soutěž „o nejosrdíčkovanější pár“. Všichni, kdo tam byli, si museli všimnout, kdo byl pomyslným vítězem, a tedy měl zajištěnou bohatou nedělní snídani. Nad ránem jsme se rozloučili se skalními příznivci zpěvu a vína a šli jsme se připravit na nedělní část hodového víkendu.

Ráno se stárci sešli spolu s některými dalšími krojovanými na mši svaté, ne všichni však dokázali probudit své zničené tělo a postát si hodinku před oltářem. Je to škoda, protože pohled na hrstku krojovaných u svatostánku není zrovna jeden z nejlepších. Navíc svědčí o tom, že už neplatí rčení, kdysi tady tak hojně užívané, „Šohaj večír – šohaj ráno“. To by totiž museli být na sebe někteří trochu tvrdší.

Na odpolední průvod krojovaných se však už vzbudili všichni. S malým zpožděním se stárci spolu s chasou a Vlkošáky vydali pro své stárky. Zazpívali u dveří, dívky jim odpověděly a vrátily jim klobouček, který si u nich stárci v noci zapomněli. Po návštěvě u pana starosty se průvod spolu s ostatními vypravil zpět na kulturní dům.

Několikaletý problém nízké nedělní účasti na odpolední či večerní zábavě se nám ani letos nepodařilo vyřešit. Na druhou stranu musím říci, že tato skutečnost neodradila nikoho z příchozích v pokračování veselí. Ti, kteří přišli, si to náležitě užili. Zatancovalo se (i bosky), zazpívalo, pojedlo, popilo. V bujarém veselí stárci pozapomněli na tradiční stárkovský tanec, „zaváďku“. Naopak došlo na tradiční nedělní aktivity: kradení svíčky, věnce či stárky. Když už šlo při této „hře“ do tuhého, padali lidi a pomalu se trhaly kroje, stárci zaveleli marš pro věnec a odnesli jej do bezpečí. V duchu hesla „V nejlepším se má přestat“ tak ukončili kradení věnce bez nehod. Ti, kterým se zdálo, že se zachovali stárci zbaběle a ukončili bitky o věnec předčasně, mohou všem příští rok ukázat, jak to má správně vypadat.

Sečteno, podtrženo, hody se vyvedly se vším všudy. Byly veselé, hojné, plné zpěvu, smíchu a veselí. A tak to má být. Stárci a krojovaní se o takové hody snaží každý rok. Ale bez vás, prostých lidí, by se jim to nikdy nepovedlo. Děkujeme.